Šamil Basajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šamil Basájev s Aslanem Maschadovem v prosinci 2004.

Šamil Salmanovič Basájev (rusky Шамиль Салманович Басаев) (14. ledna 1965 – 10. července 2006) byl viceprezidentem mezinárodně neuznávané separastické vlády v Čečensku, polním velitelem Islámské guerilly bojující za svobodu své země a terorista. Byl blízkým spolupracovníkem čečenského presidenta Aslana Maschadova.

Šamil Basajev je přímo zodpovědný za nespočet teroristických útoků na civilní a vojenské síly v Rusku a v okolních zemích, které měly za následek stovky mrtvých. Nejznámější a nejkrvavější útoky, ke kterým se Basajev přihlásil, jsou útoky na divadlo v Moskvě a Beslanský masakr.

[editovat] Dětství

Šamil Basajev se narodil ve vesničce Dyšne-Vedeno nedaleko Vedeno severovýchodní části Čečenska. Své jméno dostal po Imamu Šamilovi, který byl poslední vůdce v protiruské válce (Caucasian War). Jeho rodina tvrdí, že má dlouhou tradici v boji proti ruské okupaci, což se projevilo represemi proti členům rodiny ze strany Sovětů. Rodina byla během II. světové války deportována na Kavkaz.

Mladý Šamil Basajev vystudoval na škole v Dyšne-Vedeno v roce 1982 a strávil následující dva roky v Sovětské armádě, kde sloužil jako hasič, další 4 roky pracoval na státní farmě v regionu Volgograd a později se přestěhoval do Moskvy. Přihlásil se na studia právnické fakulty na Státní univerzitě v Moskvě, ale neuspěl. Rozhodl se jít studovat Moscow Engineering Institute of land management, kam začal docházet roku 1987 ale následujícího roku byl vyhozen pro slabý studijní prospěch. Později začal pracovat jako prodejce počítačů v Moskvě jako partner čečenského obchodníka Supjana Taramova. Ironií osudu je, že bývalí partneři skončili na opačných stranách čečenské války, když Taramov podporoval pro-ruskou čečenskou vládu.

[editovat] Basajev ve válce

Když začal v Sovětském svazu státní převrat v srpnu 1991, Basájev se připojil k příznivcům budoucího ruského prezidenta Borise Jelcina na barikádách v okolí ruského Bílého domu v centrální části velkoměsta. Tato informace nebyla nikdy věrně ověřena a není zcela jasné, co tam Basájev přesně dělal, ale ve dnech revoluce mnoho Čečenců podporovalo změnu, jelikož doufali v lepší podmínky pro jejich zemi.

O několik měsíců později v řijnu 1991 došlo ze strany národního lídra Čečenců Džochara Dudajeva k jednostrannému vyhlášení nezávislosti Čečenska na Rusku. V reakci na nezávislost zareagoval Jelcin vyhlášením stavu nouze a vysláním vojenských jednotek na hranice s Čečenskem. Dudajevova vláda vyhlásila mobilizaci 60 000 dobrovolníků, kteří měli bránit zemi před možnou ruskou invazí. V této fázi se na scéně objevuje i Šamil Basájev, který se pokusil na eskalující krizi přitáhnout pozornost západního světa.

Šamil Basajev, Lom-Ali Chachajev a Said-Ali Satujev unesli 9. listopadu 1991 letadlo Tu-154 ruských aerolinií Aeroflot, které směřovalo z města Mineralnje Vody do hlavního města Turecka Ankary. Únosci požadovali odvolání vyjmečného stavu v Čečně a vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou splněny, že vyhodí letadlo i s pasažéry do vzduchu. Únos letedla byl vyřešen mírovou cestou, únosci se vzdali výměnou za to, že jim byl umožněn volný průchod na území Čečenska.