České časování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Časování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí především pomocí speciálních koncovek, v některých případech i hláskovou změnou kmene slova.

Časování v češtině slouží k vyjádření osoby, čísla, času, vidu, rodu a způsobu, který se vztahuje k ději či stavu, jež sloveso popisuje.

Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).

Obsah 1 Slovesné třídy a vzory 2 Časování 3 Podívejte se také na 4 Externí odkazy 5 Reference

[editovat] Slovesné třídy a vzory

České vzory se třídí podle tříd, ty jsou určeny koncovkou podle tvaru 3. osoby jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu.

Čeština má celkem pět tříd vzorů — výjimku tvoří slovesa být, jíst, vědět, vidět, mít, chtít a jít, která jsou nepravidelná. Vzory nepostihují změny samohlásek ve kmeni slova.

1. -e:
   
   • Tvrdé vzory: v kmeni je tvrdá či obojetná souhláska, před „l“ je samohláska „a“:
     
     • nese – nesl
     • bere – bral
   • Měkké vzory: v kmeni slova se nachází měkká souhláska.
     • maže – mazal
     • peče – pekl
     • umře – umřel (tře – třel)
2. -ne
   • tiskne – tiskl
   • mine – minul
   • začne – začal
3. -je
   • kryje – kryl
   • kupuje – kupoval
4. -í
   • prosí – prosil
   • trpí – trpěl
   • sází – sázel
5. -á
   • dělá – dělal

Mnemotechnická pomůcka: Že-ne je bída.

[editovat] Časování

Tento lingvistický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

[editovat] Podívejte se také na

• České skloňování
• Časování

[editovat] Externí odkazy

• Frekvence vzorů českých sloves
• Morfologie na cesky-jazyk.e-vision.cz

[editovat] Reference

• Příruční mluvnice češtiny, NLN, Praha 1995
• Ivana Rešková: Communicative Czech, Karlova univerzita, Praha, 1998, ISBN: 807-1-84712-7
• Helena Lehečková: Tšekkiä suomalaisille, Finn Lectura, Helsinky, 1989, ISBN: 951-7-92235-3