Itokawa (planetka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Objevena
(25143) Itokawa
Obrázek: JAXA
Předběžné označení	1998 SF₃₆
Katalogové číslo	25143
Název	Itokawa
Kdy	26. září 1998
Kde	Socorro
Kým	Program LINEAR
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa	142 568 000 km 1,324 AU
Excentricita	0,280
Perihel	142 568 000 km 0,953 AU
Afel	253 520 000 km 1,695 AU
Perioda (oběžná doba)	556,355 dní 1,52 a
Sklon dráhy k ekliptice	1,622°
Délka vzestupného uzlu	69,095°
Argument šířky perihelu	162,760°
Fyzikální vlastnosti
Absolutní hvězdná velikost	19,2
Rozměry	0,54 × 0,31 × 0,25 km
Průměrný průměr	0,35 km
Albedo	0,53
Hmotnost	(4,8±0,7)×10¹⁰ kg
Střední hustota	2,3±0,3 g/cm³

(25143) Itokawa je planetka patřící do Apollonovy skupiny a mezi křížiče dráhy Marsu. Náleží také do kategorií potenciálně nebezpečných planetek a blízkozemních objektů. V tomto století však její srážka se Zemí nehrozí; největší přiblížení k Zemi na 1,9 mil. km nastalo 26. dubna 2004, další, na vzdálenost 4,1 mil. km, se uskuteční 9. dubna 2071. Současná dráha tohoto objektu Sluneční soustavou nedovoluje teoreticky bližší průlet kolem Země v budoucnosti než 0,01305 AU, tj. 1,95 mil. km.

[editovat] Objev

Planetka byla objevena v rámci programu LINEAR dne 26. září 1998 a dostala předběžné označení 1998 SF₃₆.

[editovat] Průzkum planetky

K planetce Itokawa byla vyslána sonda Hayabusa, které do její blízkosti dorazila 28. srpna 2005 a postupnými brzdicími manévry korekčním motorem začala se svým cílem vyrovnávat rychlost. Dne 12. září 2005 sonda prakticky vyrovnala rychlost s planetkou a zakotvila ve vzdálenosti 20,25±0,03 km. Odtud se nyní postupně přibližuje. Dne 19. listopadu 2005 sonda přistála na povrchu planetky, kde se zdržela asi 30 minut; odběr vzorků se však neustutečnil. Během druhého přistání 26. listopadu ve 22:07 UT sonda Hayabusa přistála podruhé a během jednominutového pobytu na povrchu se zřejmě podařilo vzorky prachu z povrchu odebrat. Kvůli problémům s motory bylo přistání (v Austrálii) odloženo z roku 2007 nejdříve na rok 2010. Navíc nelze s jistotou potvrdit, že sonda skutečně nějaké vzorky nabrala a doletí s nimi na Zemi. Itokawa je teprve druhou planetkou, ke které byla vyslána sonda (po planetce (433) Eros), a první, ze které byl plánován odběr vzorků.

[editovat] Povrchové útvary

Na povrchu planetky jsou zatím identifikovány a popsány tři rozsáhlejší útvary, které dostaly předběžná pracovní pojmenování, jejichž definitivní schválení Mezinárodní astronomickou unií (IAU) se teprve očekává. Jedná se o rozsáhlou protáhlou oblast o rozměrech přibližně 150 až 200 × 60 m, pokrytou jemným regolitem, která dostala jméno MUSES Mare (Moře MUSES) podle předstartovního technického označení sondy Hayabusa a menší kruhovou depresi, pravděpodobně erodovaný zbytek impaktního kráteru, o průměru asi 110 m vyplněnou též regolitem s pracovním názvem Woomera podle australského kosmodromu, kde Japonsko provádí řadu svých kosmických experimentů. Další, jen z části zachovaný pozůstatek kráteru, dostal jméno Uchinoura Sinus podle japonského kosmodromu, odkud sonda Hayabusa startovala. Identifikován byl kromě řady menších balvanů také velký úlomek skály o rozměrech 15 × 40 m.

[editovat] Fyzikální vlastnosti

Podle spektrálních měření patří Itokawa do třídy planetek typu S, tedy převážně složených z křemičitanových hornin. Již radiolokační měření, uskutečněná obřím radioteleskopem v Goldstone (Kalifornie, USA), ukázala, že má velmi protáhlý tvar a nepravidelně rotuje s periodou 12,12 hodiny. Japonská kosmická sonda Hayabusa tato pozorování potvrdila. Na základě jejich snímků je nyní zřejmé, že se jedná o tzv. kontaktní binární planetku (dvojplanetku), jejíž dvě části jsou drženy pohromadě slabou gravitační přitažlivostí.

[editovat] Geologické vlastnosti

Rozdílnost povrchových útvarů planetky Itokawy pozorovaná na snímcích vyvrátila předešlý teoretický předpoklad, že blízkozemní planetky jsou geologicky homogenní. Na povrchu se nalézá mnoho skalních úlomků značné velikosti, přičemž některé oblasti nejsou pokryty regolitem a je tak patrný nezvětralý povrch. Všechny předešlé zkoumané planetky byly pokryty silnou vrstvou regolitu a povrch planetky Itokawa se tak nepodobá ničemu, co jsme dosud mohli spatřit. Díky spektrometrickým pozorováním míst, ze kterých budou v následujícím období odebrány vzorky, bude možné po dokončení analýzy jejich geochemického složení přiřadit danému chemickému složení příslušné spektrum pro dálkové měření. To by mělo pomoci objasnit vztah mezi planetkami spektrální třídy S a běžnými chondrity (třída meteoritů). Navíc se od analýz vzorků očekávají další informace, které by měly pomoci při výzkumu zvětrávání na tělesech bez atmosféry. Pomocí laserového výškoměru a optických kamer spolu s měřením pohybů sondy Hayabusa z pozemních stanic byla určena hustota planetky na 2,3 ± 0,3 g/cm³. To je o něco méně, než hustota skalních úlomků na povrchu planetky i hustota ostatních planetek třídy S. To by mohlo znamenat, že vnitřní struktura je značně nekompaktní a porézní.

[editovat] Původ jména

Planetka byla pojmenována po japonském průkopníku raketové techniky a kosmonautiky prof. Hideo Itokawovi, dlouholetém řediteli Ústavu leteckých a kosmických věd v Samigahaře.