Banka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Banka je instituce, která poskytuje finanční služby. Její základní činností je shromažďování dočasně volných peněžních prostředků, které formou úvěru dává k dispozici a nastavováním úroku zhodnocuje. Tímto způsobem umožňuje pohyb peněz v ekonomice a zprostředkovává využití dočasně volných zdrojů.

Provozování těchto služeb je regulováno státem. Banka proto pro svoji činnost potřebuje bankovní licenci a podléhá bankovnímu dozoru, který většinou vykonává centrální banka.

[editovat] Historie

Evropská centrální banka ve Frankfurtu

Jako první banky sloužily v dávných dobách chrámy, kam si bohatí lidé přinášely ukrýt svoje zásoby zlata, neboť tyto chrámy považovali z a spolehlivé místo pro svoje úspory. Existují podrobné záznamy o půjčkách, které poskytovali v 18. století př. n. l. v Babyloně kněží v těchto chrámech obchodníkům.

K dalšímu rozvoji bankovnictví docházelo v antickém Řecku, kdy bankovní operace se začaly přesouvat z chrámů, ale velký rozmach zaznamenalo bankovnictví ve starověkém Římě. Ostatně i slovo banka má původ v latinském „il banco“ což znamená stůl či lavice na kterém byly prováděny operace s penězi.

Ve středověké Evropě rozvoj bankovnictví narážel na církevní zákaz půjčování peněz za úplatek (na úrok). Proto v tomto období se této činnosti mohli věnovat hlavně židovští obchodníci.Tudíž zde byli lychváři

Velký rozvoj bankovních služeb pak přichází v období průmyslové revoluce, která přinesla potřebu sofistikovanějších bankovních produktů a většího počtů bankovních domů.

[editovat] Druhy bank

V každém státě obvykle působí jedna centrální banka která plní speciální funkce svěřené jí státem a více obchodních bank. Obchodní banky mohou být buď univerzální, to znamená že poskytuje široký rejstřík bankovních služeb a nebo specializovaných na jednotlivé činnosti. A to většinou banky specializujících se na poskytování služeb občanům (spořitelny) a investiční banky zaměřující se na služby pro firmy.